Motto: „Nezařte pouze vy, dovolte zazářit i druhým“
Delegování je další z podstatných aktivit manažerské práce a kompetence. Představuje přenesení části zodpovědnosti na člena rady a parlamentu, jehož prostřednictvím dochází ke splnění vytýčeného úkolu. Součásti procesu delegování rovněž zahrnuje přenesení potřebné pravomoci, které jsou úměrně propojeny s rozsahem povinností a náročností daného zadání.
Delegování je málo využíváno. Můžeme slyšet následující: ”Nejjednodušší by bylo, kdybych všechno udělal sám, ale nemám čas” a ”Stejně to nejlépe udělám já”. Tyto výroky jsou často spojeny se strachem o ztrátu postavení nebo nedůvěrou v členy rady a parlamentu. Naopak členové rady a parlamentu mnohdy chápou delegování za příznak přepracovanosti anebo neschopného vedení.
Pracovní tým, vedený takovým typem nedelegujícího manažera, je na něm časem zcela závislý. Snižuje se samostatnost týmu a zároveň se zvyšuje fyzické a psychické zatížení manažera. Pokud v organizaci sledujeme tyto tendence je nejvyšší čas naučit se s delegováním pracovat systematicky jako s manažerským nástrojem, který používáme nejen v přetížení lidí ve vedení rady, nebo při zadávání lehkých či nepopulárních úkolů. Delegování se naučíme používat jako nástroj ke spolupráci, motivování, sdílení zkušeností anebo k hledání nových tvořivých postupů.
Delegováním se můžeme zbavit tíživého pocitu, že jsme na všechno sami. Zvýšíme výkonnost členů rady a parlamentu. Samotná rada nebo parlament získá v procesu delegování větší samostatnost, výkonnost a zodpovědnost členů, která nebude soustředěna pouze v osobě předsedy rady/parlamentu. Zmenší se počet chyb a nedostatků, které pramení ze zahlcení vedení úkoly. Díky takto získanému časovému prostoru se zkvalitní skutečná vedoucí práce vedení rady/parlamentu, jejíž důsledky se projeví i na celkových výsledcích.
Zamyslete se nad otázkami, které se mohou vybavit při delegování
1. O jaké povinnosti jde a jaký je jejich účel?
2. Kdo je vhodným kandidátem?
3. Na jak dlouho delegovat?
4. Jak přitom postupovat?